Nebojte se římských mincí


Jedním z numismaticky nejpestřejších období je období antiky. Zejména období císařského Říma tedy od nástupu Augusta na trůna a do smrti Romula Augusta. Celé období zahrnuje něco více než 5 století.

Měnový systém období římského císařství vychází z republikánského měnového systému. Již tradičně se používají k ražbě mincí tři základní kovy a jejich slitiny – zlato, stříbro a slitiny mědi (mosaz a bronz). Z období principátu, období od nástupu Augusta doroku 284 a zavedení dominátu, jsou známy názvy prakticky všech nominálů – u zažeb koloniálních až na pár výjimek nejsou dobové názvy známy. Tak tedy:

1 aureus (AV) = 25 denárů (AR) = 100 sestertií (AE) = 200 dupondií (AE) = 400 asů (AE) = 1600 quadransů (AE)

Pro představu: 1 aureus byl plat legionáře na jeden měsíc, otrok – malý chlapec – stál 8 aureů a za 1 aureus by bylo asi 400 litrů levného vína. Tyto údaje by měly být z období vlády císaře Nerona.

Obraz na lícní straně mince již tradičně nese portrét císaře nebo císařovny a titulaturu. Je vlemi zajímavé, že Augustovy portréty i při velmi dlouhé vládě mají stále idealizovaný charakter a jsou prakticky bezezměn po celou dobu vlády. Naproti tomu u severovských císařů, jako byli Caracalla a Elagabalus, se portrét vyvíjí od mladistvého vzezření až po dospělého muže. Portréty jsou zřídka prostovlasé nejčastěji je ve vasech dobová nebo vavřínová ratolest, ztužka, později helma. Některé atributy – paprsková koruna (radiatus) – dokonce označuje zřejmě dvojnásobný nominál na dupondiích, antoninianech a na dvousesterciích. Některé portréty jsou natolik specifické, že lze panovníka určit i na minci velmi otřelé a prakticky dále neidentifikovatelné.

Revers mince zobrazuje kladné personifikace vydavatelů mincí jako zbožnst, štěstěna, klidnost, dobročinnost atd. Velmi častým obrazem na mincích jsou i jednotlivé větší nebo menší úspěchy císařů na bitevním poli (jedna tato ražba má i vztah k českým zemím – sestercius Antonina Pia s opisem REX QVADIS DATVS – jedná se o ražbu velmi vzácnou [2/2 se prodával za cca €1200]). Vzácnými jsou společné ražby císařů a císařoven nebo i s jinými členy rodiny. Ke konci římského císařství se objevují ražby s křesťanskými motivy (christogram anebo kříž).

Určování mincí je důležité pro každého sběratele, který nechce s mincemi pouze obchodovat, ale vědět kdy daná ražba vznika a kdo je jejím vydavatelem a jakou má cenu. U některých ražeb je velice nutné pečlivě číst opisy, protože římská historie zná tři císaře stejného jména – Antoninus Pius – prvnímu se říká Antoninus Pius dalším je Caracalla a třetím do party je Elagabalus zejména u dvou posledně jmenovaných je nutné přečíst počlive celý opis mince, protože si jsou velmi často podobní i portéty – dokonce se předpokládá, že byla použita shodné portréty s upravenými tituly.

Velmi dobrou průpravou a také finančně dostupnými mincemi je období po roce 300 – období Constantinovské. Zpravidla se jená o ražby velmi běžné, ale i tady jze sestavit nádherný soubor bronzových ražeb s relativně nízkými nákaldy. Tyto ražby přinášejí bohaté varianty opisů, značek mincoven, různých značek v poli o kterých se dosud neví k čemu sloužili atd.)

Problémem také je, že dosud v českém jazyce nevyšla ni žádná literatura. Podle vlastní zkušenosti mohu doporučit následující díla od Kampmann, Kankelfitze, Davida R. Seara a Seabyho. Snad nejlepší literaturou tohoto období je dílo Henryho Cohena vzniklo již v 2. polovině 19. století a dílo britských numimatiků známé pod zkratkou RIC (Roman Imperial Conage) obě tato díla jsou mnohosvazková (Cohen 8 a RIC 12 svazků). Jsou podstatně dražší než katalogy pro mince platné na našem území, ale rozhodně se vyplatí investovat do literatury jestliže nás toto období zajímá z numismatického hlediska.

Dalším velkým problémem a asi největší obavou všech numismatiků jsou falza, kopie a napodobeniny. Z dobových tzv. barbarských kopií nemusí mít sběratel žádný strach zpravidla stojí stejné meníze jako jejich originální předloha. Mnohem horší je situace u moderních kopií vznikajících poprvé v renesanci zejména v italské Padově v dílně Giovany Cavigna – tyto medailony se nechají poznat podle renesančního písma a jde o ražby velmi vzácné a u nás prakticky nedostupné – paduany, jak se těmto mincím říká, nabízené v Čechách jsou jeich pozdějšími kopiemi tzn. falzum falza jak říká kolega falzum na druhou. Daleko nebezpečnějšími a u nás také vzácnými jsou ražby německého rytce Beckera, jde o napodobeniny velmi nebezpečné, ve své době jimi Becker zásoboval i královksé sbírky prakticky po celé Evropě. Z moderních kopií, které nejsou vyloženě značeny jako kopie, bych chtěl zmínit zejména kopie balkánské provenience – Studio Lipanoff nebo kopie od Slaveye Petrova. U sporných kusů je nutné jejich porovnání se zaručeně pravými exempláři, leckdy uloženými pouze v musejních sbírkách.

Milan Borůvka


Komentáře ke článku: [Přidat komentář]

| 01.12.2017 17:47:34